Z cesty do Indie

O cestě do IndiePoznávat Indii je jako poznávat jógu – je to cesta na celý život

 

Za svůj život jsem se již docela dost nacestovala. Nejdále jsem letěla do Austrálie. O pár let později na Bali....

 

Jakmile jsem tam - na ten „druhý břeh“ Gangy přijela – věděla jsem, že tady to nebude „jen“ ta třešnička na dortu, ale i to pravé ořechové. Právem. Ashram se nachází na moc krásném místě přímo u řeky, je tam mír i klid a málo lidí a prostor k přemýšlení a rozjímání, pozorování, akci i odpočinku  – a o to mi šlo - o to rozplynutí se v okamžiku. A tak si ty dny tak plynuly, jeden skoro totožný s tím druhým a ten s tím dalším, měly řád a byl tam i pořádek, někdy jsme mluvili, jindy poslouchali a často i mlčeli a bylo jedno, kdo jste a kam kráčíte.

 

Inspirativní byl i program ashramu – od ranního mantrování (tzv. kirtan), přes očistné a dýchací techniky, jógu, meditace až po uctívání Gangy vždy přesně v 18:15 večer a následné debaty vedené našim Yogim a to vše 6x týdně. Zjistila jsem, že zpívání manter mě baví, člověk se cítí lehčí, že správně dýchat se jen tak nenaučím, že bych, podle indického pojetí, měla umět nejdřív správně dýchat a pak až začít praktikovat jógu (my zápaďáci na to prý nemáme trpělivost, a tak nejdřív procvičujeme tělo a pak až plíce), že indičtí jogíni jsou opravdu hodně ohební (asi to byli v minulých životech hadi a teď jsou to hadi muži) a že meditace je velká výzva.


A také mám pocit, že toho o životě vědí nějak víc než my. My sice máme ty internety a jim vypadne proud při každém větším větru, ale když pozorujete, jak spolu mluví, jak si pomáhají (nejen v nouzi), jak vnímají život (a to i ten posmrtný) a že smrt není konec, ale novy začátek, že realita je to, co žijeme i to co sníme (nejen přes den, ale i v noci), tak vám pomalu ale jistě padá brada a vy to všechno nasáváte a přejete si přenést si to s sebou domů.

 
Když opominu krávy kam se podíváš, bordel (pardon) jak v tanku, smog. Když zamáčknu slzu nad sirotky, jejichž domovem je ulice a nikdo jim neutře nudli u nosu a když celkově opominu fakt (jestli to vůbec jde), ze průměrný život v Indii opravdu není pohádka z Bollywoodu, tak musím říct, že Indie je velice zajímavá země a to asi ve všech ohledech a rozhodně stojí za (nejedno?) prozkoumání. Je v ní moudrost starých mudrců (nebo guru, chcete-li) a jóga nemohla vzniknout jinde než právě tam. Poznávat Indii je jako poznávat jógu – je to cesta na celý život.


Když už jsem u těch cest – má cesta do Čech byla ještě infarktovější než ta do Indie. Nekonečné odbavování na letišti v Dillí, 1,5-hodinové zpoždění letadla z Dillí a následné dobíhání letadla do Abu Dabí (a pak to nějak neutíkalo), až jsem si říkala, jestli mě ta Indie vůbec chce pustit. Anebo jsem se už tak moc těšila domů? ...


telefon: +420 607 932 702 | e-mail: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript. | facebook: yogAlive | Instagram

on 10 duben 2016
NAHORU